Shelley’s Art Musings – Claude Monet

Water Lilies (1918) Musee Orangerie

The 11th November is Armistice Day, and this year marks 100 years of this monumental date, but did you know that Monet presented “Water Lilies” to the state as a monument of peace. This was done by writing to the Prime Minister and his friend George Clemenceau. The pair had been friends for over 30 years, and in Monet’s letter he wrote:

“I am on the verge of finishing two decorative panels which I want to sign on Victory day, and am writing to ask you if they could be offered to the State with you acting as intermediary.”

On November 14th this year, the Musee Orangerie will be holding an exhibition which will honour this act, where you can see this exquisite piece line the walls.  The exhibition will run into March 2019, if you want to find out more about the exhibition and how to get tickets you can find the out here.

“Water Lilies” was a piece which was a groundbreaking masterpiece, as the piece covers 100 linear meters in on the walls of the museum, encompassing its audience in a view of placid waters, water lilies and reflections of clouds, broken up by willow branches.  The inspiration for the piece was from the gardens of Monet’s home in Giverny.

Monet and his large family rented a house with 2 acres of land, and 7 years later, his success as a painter afforded him to purchase the house, gardens and surrounding buildings. He created studios and workspaces as well as greenhouses and gave his gardener daily written instructions on the specification of what he wanted to be planted in the garden and the architecture of it.

3 years after the purchase of the house, Monet purchased additional land and undertook a project in landscaping the area with ponds and planted water lilies which would form the basis of this inspiring work.

Monet (right) in his garden- New York Times 1922

Up to this point, Monet had a varied life and had already lost one wife, Camille, of whom Monet had completed studies of on her deathbed. He later married Alice.

By this time Monet had shunned his learning’s in traditional painting styles and shared new styles and techniques which concentrated on the effects of light on the surroundings and used rapid, short brush strokes and broken colours to present a different style which is now known as Impressionism.

Impressionism was not to identify the subject in minute detail, but to demonstrate the light and movement over time, and Monet perfected this technique. His paintings are visually stunning and packed full of the feeling of the fluidity of nature.

There are versions of Water Lilies, which can be seen in museums around the world, but the Musee Orangerie had special rooms created to house the gift to the state.

The piece is comprised of almost 300 paintings, over 40 of which were large format. Two types of composition were defined by the artist at the beginning of the cycle. The first includes the edge of the pond and its dense vegetation; the second, in contrast, plays on the emptiness and includes only the surface of the water with flowers and reflections interspersed.  As this was created towards the end of Monet’s life he was suffering from cataracts, and it wasn’t hung until a few weeks after his death.

In 1952 André Masson published an article comparing the rooms of the Orangerie to “the Sistine Chapel of Impressionism”, and it is easy to forget that at time of creation, Monet’s style and technique were ahead of his time.

I urge you if you are in the vicinity of the Musee Orangerie to take the time out and go and view this extraordinary piece.  Examine the composition and take in calm atmosphere that this painting creates.  Reveal in the beauty of the impression of Monet’s gardens and rejoice in the peacefulness of nature, knowing that it is all a cycle.

Figures in the Sun” by Claude Monet, 1888. Oil on canvas, 80 x 80 cm. The Art Institute of Chicago, Chicago, IL.

To get a better insight into our books – Claude Monet, please continue this exciting adventure by clicking on AmazonGoogleBooks,  Kobo,  ScribdItuneBarnes&NobleEllibs Parkstone InternationalEbook GalleryOverdriveEbscoOdiloBookmateBaker & Taylor.

 You can also explore other art books at our Amazon Store here.


Edward Burne-Jones


Lorsque Le Roi Cophetua et la jeune mendiante de Burne-Jones, toile de la taille d’une peinture murale, fut exposée lors de l’Exposition universelle de 1889 à l’ombre de la Tour Eiffel récemment construite, elle fit à peine moins sensation que la tour elle-même. Lors de l’exposition, Burne-Jones reçut non seulement une médaille d’or mais aussi la Légion d’honneur.

Le Roi Cophetua et la jeune mendiante,1880-1884.
Huile sur toile, 290 x 136 cm. Tate Britain, Londres.

Il devint l’un de ces rares « anglo-saxons » qui, de Constable au début du XIXe siècle jusqu’à Jerry Lewis à la fin du XXe siècle, avaient été intégrés au coeur de l’intelligentsia française. Pendant les quelques années que dura l’engouement pour Burne-Jones, des femmes françaises à la mode se vêtirent et se comportèrent « à la Burne-Jones » et cultivèrent le teint pâle, les yeux cernés et les airs d’épuisement maladif.

Saint Georges et le dragon
Saint Georges et le dragon : La Pétition au roi, 1865-1866.
Huile sur toile, 106,7 x 183 cm.
Hanover College, Hanover (Indiana).

Les deux grands peintres symbolistes français, Gustave Moreau et Pierre Puvis de Chavannes, reconnurent immédiatement Burne-Jones comme l’un de leurs compagnons de route artistique. En 1892, tête de file de la « Décadence », « Sâr » Joséphin Peladan, annonça que Burne-Jones allait exposer dans son « Salon de la Rose-Croix », récemment instauré et dédié aux symbolistes, aux côtés de Puvis de Chavannes et d’autres symbolistes français significatifs ainsi que de certains préraphaélites anglais.

Saint Georges et le
Saint Georges et le dragon : La Princesse Sabra tirant au sort, 1865-1866.
Huile sur toile, 106,7 x 183 cm. Hanover College, Hanover (Indiana).

Burne-Jones écrivit à son confrère George Frederick Watts : « Je ne sais rien au sujet de ce Salon Rose-Croix, j’ai reçu une sorte de pamphlet ampoulé assez amusant, une lettre me demandant d’y exposer, mais j’ai des réserves à cet égard. » A l’instar de Puvis, qui alla jusqu’à écrire au Figaro pour nier toute relation avec ce nouveau Salon, Burne-Jones refusa l’invitation. Il aurait été très invraisemblable que Burne-Jones ait accepté ou peut-être même compris l’étiquette de « symboliste ».

Le Chevalier
Le Chevalier miséricordieux, 1863. Aquarelle et gouache, 100,3 x 69,2 cm.
Museums and Art Gallery, Birmingham.

Pourtant, à nos yeux, il semble avoir été l’un des membres les plus représentatifs du mouvement symboliste et de cet esprit « fin de siècle » si largement répandu. Le symbolisme était une réaction de la fin du XIXe siècle à la philosophie positiviste, qui avait dominé le milieu du siècle, et avait trouvé à s’exprimer dans la matérialité crasse des peintures de Courbet et de Manet et le réalisme des romans d’Émile Zola ou encore dans l’emphase mise sur la perception sensorielle par l’impressionnisme.

La Lamentation, 1866.
La Lamentation, 1866.
Aquarelle et gouache sur papier marouflé sur toile, 47,5 x 79,5 cm.
William Morris Gallery, Walthamstow.

Par-dessus tout, il s’agissait d’une réaction contre la croyance dans le progrès et la modernité incarnés par la Tour Eiffel elle-même, et contre le triomphe de l’industrie et du commerce célébrés dans la vaste « Salle des Machines » de la même exposition qui avait horrifié Puvis de Chavannes et lui avait donné des cauchemars.

Pour mieux connaître la vie et l’œuvre de Burne-Jones, continuez cette passionnante aventure en cliquant surAmazon France, numilog , youboox , Decitre, Chapitre, Fnac France , Fnac , BookeenCyberlibris  , Ebook Gallery, Google, Amazon Canada , Renaud-Bray, Archambault, Les Libraires , Overdrive , ITunesKobo,


J.M.W. Turner

Exhibition: Turner Prize

Date: 25 September 2018 – 6 January 2019

Venue: Tate Britain, UK

Joseph Mallord William Turner was born at 21 Maiden Lane, Covent Garden, London, sometime in late April or early May 1775. (The artist himself liked to claim that he was born on 23, April which is both the English national holiday, St George’s Day, and William Shakespeare’s birthday, although no verification of that claim has ever been found.) His father, William, was a wigmaker and barber.

Self-Portrait, c. 1799. Oil on canvas, 74.3 x 58.4 cm. Tate Collection, London.

We know little about Turner’s mother, Mary (née Marshall), other than that she was mentally unbalanced, and that her instability was exacerbated by the fatal illness of Turner’s younger sister, who died in 1783. Because of the stresses put upon the family by these afflictions, in 1785 Turner was sent to stay with an uncle in Brentford, a small market town to the west of London.

Malmsbury Abbey, c. 1791-1792. Watercolour and brown ink on paper, 54 x 38.3 cm. Norwich Castle Museum and Art Gallery, Norwich.

It was here he first went to school. Brentford was the county town of Middlesex, and had a long history of political radicalism, which may have surfaced much later in Turner’s work. But more importantly, the surroundings of the town – the rural stretches of the Thames downriver to Chelsea, and the countryside upriver to Windsor and beyond – must have struck the boy as Arcadian (especially after the squalid surroundings of Covent Garden), and done much to form his later visions of an ideal world.

By 1788 Turner was attending school in Margate, a small holiday resort on the Thames Estuary far to the east of London. Some drawings from this stay have survived and they are remarkably precocious, especially in their grasp of the rudiments of perspective. His formal schooling apparently completed, by 1789 Turner was back in London and working under various architects or architectural topographers. They included Thomas Malton, the younger (1748-1804) whose influence on his work is discernible around this time.


Clare Hall and King’s College Chapel, Cambridge, from the Banks of the River Cam, 1793. Watercolour and graphite on medium, slightly textured, cream wove paper, 20 x 27.6 cm. Yale Center for British Art, New Haven (Connecticut).

On 11 December 1789 the first President of the Royal Academy, Sir Joshua Reynolds (1723-1792), presided over a committee that admitted Turner to its schools. The Royal Academy Schools was then the only regular art training establishment in Britain. Painting was not taught there – it would only appear on the curriculum in 1816 – and students merely learned to draw, initially from plaster casts of antique statuary and then, when deemed good enough, from the nude. It took the youth about two and a half years to make the move. Amongst the visitors or teachers in the life class were history painters such as James Barry RA and Henry Fuseli RA, whose lofty artistic aspirations would soon rub off on the young Turner.

In the Valley Near Vietri, c. 1794. Watercolour and graphite on medium, slightly textured, cream wove paper, 17.8 x 23.2 cm. Yale Center for British Art, New Haven (Connecticut).

Naturally, as Turner lived in the days before student grants, he had to earn his keep from the beginning. In 1790 he exhibited in a Royal Academy Exhibition for the first time, and with a few exceptions he went on participating in those annual displays of contemporary art until 1850. In that era the Royal Academy only mounted one exhibition every year, and consequently the show enjoyed far more impact than it does today, swamped as it now is by innumerable rivals (some of the best of which are mounted by the Royal Academy itself). Turner quickly provoked highly favourable responses to his vivacious and inventive offerings. At the 1792 Royal Academy Exhibition Turner received a lesson that would eventually move his art into dimensions of light and colour previously unknown to painting. He was especially struck by a watercolour, Battle Abbey, by Michael Angelo Rooker ARA (1746-1801), and copied it twice in watercolour (the Rooker is today in the Royal Academy collection, London, while both of Turner’s copies reside in the Turner Bequest).

To get a better insight into the life and the work of the J.M.W Turner, continue this exciting adventure by clicking on AmazonGoogle Books,  Kobo,  Scribd.

Alles, was du dir vorstellen kannst, ist real

Ausstellung: Guernica

Datum: 27. März – 29. Juli 2018

Veranstaltungsort: Stiftung Canal de Isabel II, Madrid. Musée national Picasso | Paris, Frankreich

Brot und Obstteller auf einem Tisch Öl auf Leinwand, 163.7 x 132.1 cm Kunstmuseum Basel, Basel

Obwohl Picasso von Kindheit an das Leben eines Malers führte, wie er selbst es nannte, und obwohl er sich im Laufe von achtzig Jahren ununterbrochen in den Bildenden Künsten ausdrückte, unterscheidet er sich dem Wesen seines schöpferischen Genies nach von dem, was man gewöhnlich unter einem Künstler-Maler versteht. Es wäre vielleicht am richtigsten, ihn als Maler-Dichter zu betrachten, weil die lyrische Stimmung, das von der Alltäglichkeit befreite Bewusstsein und die Gabe der metaphorischen Verwandlung der Realität seinem plastischen Sehen durchaus nicht weniger eigen sind als dem bildhaften Denken des Dichters.

Der alte Jude, 1903 Öl auf Leinwand, 125 x 92 cm. Pushkin Museum, Moscow

Picasso, nach dem Zeugnis von Pierre Daix, „empfand sich selbst als Poeten, der dazu neigte, sich in Zeichnungen, Gemälden und Skulpturen zu äußern“. Empfand er sich immer so? Hier ist eine Präzisierung nötig. Ganz bestimmt in den dreißiger Jahren, als er sich dem Verfassen von Versen zuwandte und dann in den vierziger und fünfziger Jahren sogar Bühnenstücke schrieb. Es besteht kein Zweifel, dass Picasso immer, von Anfang an, „Maler unter Dichtern, Dichter unter Malern war“.

La Coiffure, 1906 Öl auf Leinwand, 174.9 x 99.7 cm. The Metropolitan Museum of Art, New York

Picasso empfand einen starken Hang zur Poesie und war so auch selbst für die Dichter anziehend. Guillaume Apollinaire war bei ihrer Bekanntschaft erstaunt, wie genau der junge Spanier die Qualität rezitierter Gedichte „über die lexikalische Barriere“ hinaus erfühlte. Ohne Übertreibung kann man sagen, dass die Nähe zu Dichtern wie Max Jacob, Guillaume Apollinaire, André Salmon, Jean Cocteau, Paul Éluard ihre Spuren in jeder wesentlichen Periode seines Schaffens hinterließ, und das Schaffen Picassos selbst stellte sich wiederum als eine einflussreiche Kraft in der französischen und nicht nur der französischen Dichtung des 20. Jahrhunderts dar.

LES DEMOISELLES DÊAVIGNON, 1907 Öl auf Leinwand, 243.9 x 233.7 cm The Museum of Modern Art, New York

Die Kunst Picassos, die visuell so unverkennbar und manchmal verwirrend dunkel und rätselhaft ist, auch als dichterische Schöpfung zu begreifen, dazu fordert die Einstellung des Künstlers selbst auf. Er sagte: „Diese Künste sind schließlich dasselbe; du kannst ein Bild mit Worten genauso schreiben, wie du deine Empfindungen im Gedicht malen kannst.“ Er hatte sogar solch einen Gedanken: „Wäre ich als Chinese zur Welt gekommen, so wäre ich nicht Maler, sondern Schriftsteller geworden. Ich hätte meine Bilder in Worten gemalt.“

ZWEI FRAUEN, DIE AM STRAND LAUFEN, 1922 Gouache auf Sperrholz, 32,5 x 41,1 cm Musée Picasso Paris, Paris

Picasso aber kam als Spanier zur Welt und begann, wie man sagt, früher zu malen als zu sprechen. Bereits als kleines Kind empfand er einen unbewussten Trieb zu den Utensilien der Maler. Stundenlang konnte er in glücklicher Versunkenheit auf dem Papier nur ihm verständliche, aber ganz und gar nicht sinnlose Spirallinien ausführen, oder er zeichnete, fern von den spielenden Gleichaltrigen, seine ersten Bilder in den Sand. Eine so frühe Bekundung ließ eine erstaunliche Gabe vorausahnen.

Um einen besseren Einblick in das Leben und die Arbeit von Picasso zu erhalten, setzen Sie dieses spannende Abenteuer fort, indem Sie auf: PicassoAmazon Germany , Ceebo (Media Control)Ciando , Tolino Media , Open Publishing , Thalia ,  Weltbild , , ,  Amazon UK , Amazon US , Ebook Gallery , iTunes , Google , Amazon Australia , Amazon Canada , Renaud-Bray , Archambault , Les Libraires  , Barnes&Noble , Baker and Taylor , Amazon Italy , Amazon Japan , Amazon China , Amazon India , Amazon Mexico , Amazon Spain , Amabook , Odilo , Casa del libro , 24symbolsArnoia , Nubico , Overdrive , Amazon France , numilog , youboox , DecitreChapitre , Fnac France , Fnac Switzerland , , Bookeen ,  Cyberlibris , Kobo , Scribd , Douban , Dangdang klicken




Arcimboldo: Velký “ABBUFFATA”: italská tradice od Arcimboldo po Marc Ferrari

Výstava: La grande bouffe : peintures comiques dans l’Italie de la Renaissance

Muzeum: Musée Saint Léger v Soissons, Francie


(1527 – 1593)


Giuseppe Arcimboldo, syn malíře Biagia Arcim bolda a Chiary Parisiové, se narodil roku 1527 v Miláně. Předkové Arcimboldovy vznešené rodiny pocházeli z jižního Německa, odkud někteří její členové ve středověku přesídlili do Lombar – die. Jejich jméno lze najít zaznamenané v řadě podob: Acimboldi, Arisnbodle, Arcsimbaldo, Arzim bal do či Arczimboldo, přičemž přípona „baldo” či „boldo” znamená ve staré němčině odvozeninu. Arcimboldo zase psal několika různými způsoby svoje křestní jméno: Giuseppe, Josephus, Joseph či Josepho – to jsou jen některé z příkladů, na něž můžeme narazit.

Vertumnus kolem, 1590. Olej na dřevě, 70,5 x 57,5 cm. Zámek Skokloster , Skokloster

Historii rodu Arcimboldů vylíčil ve svém díle Della Nobilità di Milano Paolo Morigia, který vzdor nespolehlivým pramenům potvrdil jeho šlechtický původ tím, že sledoval jeho kořeny až do doby Karla Velikého, u jehož dvora sloužil jistý vojenský velitel jménem Sigfrid Arcimboldo. Z jeho šestnácti dětí byli tři synové povýšeni do šlechtického stavu a jeden z nich se posléze usadil v Lombardii. Tak se zrodila italská větev rodu. Na obhajobu uvedeného tvrzení Morigia prohlásil, že má tenhle “příběh přímo od Arcimbolda, důvěryhodného a šle chet ného muže bezúhonného života”.

Jaro, 1575–1577. Olej na dřevě, 84 x 57 cm. Bayerische Staatsgemäldesammlungen , Mnichov

Ve svém spise Della Nobilità di Milano Morigia líčí i další osudy Arcimboldova rodu, byť se omezuje pouze na italskou větev usazenou v Miláně. Uvádí, že Giuseppův prapradědeček, ovdovělý Guido Antonio Arcimboldo, byl v roce 1489 ustanoven milánským arcibiskupem po svém zesnulém bratrovi, arcibiskupovi Giovannim Arcimboldovi. Dalším milánským arcibiskupem z tohoto rodu byl v letech 1550 až 1555 nemanželský syn zmíněného Guida Arcimbolda Giovanni Angelo Arcimboldo. Ten mladého Giuseppa všude doporučoval a radil mu ohledně poměrů mezi umělci, humanisty a spisovateli u milánského dvora.

Podzim (detail), 1572. Olej na plátně. Soukromá Sbírka, Spojené státy americké.

V Miláně se Arcimboldo učil od svého otce i od umělců tzv. lombardské školy, jako byli Giuseppe Meda (činný v Miláně v letech 1551–1559) a Bernardino Campi (1522–1599), uznávaný malíř z Cremony.

Z Arcimbol dova díla cítíme jistou fascinaci uměním i vědou Leonarda da Vinci. Není divu. Giuseppův otec Biagio se přátelil s Bernardinem Luinim, který patřil k okruhu Vinciho následovníků. V Miláně navíc dosud žila vzpomínka na velkého Florenťana – na jeho divadelní inscenace, výpravy dvorských slavností, na obrovský hliněný model Sforzova jezdeckého pomníku i technické vynálezy, ale především na obrazy, které jeho žáci ve velkém kopírovali. A do kláštera Santa Maria delle Grazie se dosud chodilo za „divem moderního umění” – Leonardovou Poslední večeří Páně. Toto umění Biagio Arcimboldo jistě studoval a po letech učil Leonardův umělecký styl i vědecký přístup svého syna Giuseppa.

Sklepník (La Cantina), 1574. Olej Na Plátně, 87,5 x 66,6 cm.
Soukromá Sbírka, Londýn

Italští malíři Biagio, Meda a Campi udržovali kontakty s německými umělci, kteří buď pracovali na zakázkách pro milánskou katedrálu, nebo vytvářeli tapiserie pro florentské Mediceje. Podle záznamů v archivech milánského dómu se Arcimboldo stal roku 1549 mistrem. V té době pracoval s otcem na různých malbách a návrzích vitráží chrámových oken, na panelech pro varhanní skříň a na baldachýnu nad oltářem. Nej – cennější chrámová okna umístěná v apsidě zobrazují Příběhy ze života svaté Kateřiny Alexandrijské.

Křesťanská legenda vypráví o mučednici Kateřině, která se odmítla vzdát křesťanské víry a přijmout za své pohanské bohy. Dekor těchto scén byl poměrně propracovaný, založený na kombinaci klasických motivů (amfory, girlandy a cherubíni) a křesťanských symbolů (trůny, vroubkované lastury a formální ornamenty).

Smrt Panny Marie (detail) (podle Arcimboldovy skici), 1561–1562. Tapiserie. katedrála v Comu , Como

Architektura i ornamenty použité na těchto kompozicích jsou stylově poplatné iluzivnosti a manýristickému vkusu soudobého umění. Toto tvarosloví svědčí o tom, jak hluboce Arcimbolda ovlivnil Leonardo da Vinci. Stalo se tak prostřednictvím jiného milánského malíře, Gauden – zia Ferrariho (1471–1546), který rovněž pracoval na vitrážích pro chrámová okna. Záznam v archivech milánského dómu z roku 1556 hovoří o tom, že Arcimboldovy návrhy vitráží realizoval Corrado de Mochis, sklářský mistr z Kolína nad Rýnem. Přibližně v této době, konkrétně roku 1551, namaloval Arcim – boldo i pět heraldických znaků (dnes ztracených) pro českého krále a pozdějšího císaře Svaté říše římské Ferdinanda I.

Fire Oheň (detail), 1566. Olej na dřevě. Kunsthistorisches Museum , Vídeň

Po otcově smrti v roce 1551 Arcimboldo dál pracoval v Miláně a zůstal tu až do roku 1558, kdy se vydal do Coma a do Monzy. Pro katedrálu v Comu vytvořil návrhy tapiserií s náměty ze Starého a Nového zákona. Tapiserii podle těchto skic realizovali vlámští tkalci Johannes a Ludwig Karcherovi (činní 1517–1561), které si místní manufaktura najala na výrobu gobelínů. Jejich jména se objevují na roletě tapiserie. Arcimboldo namaloval celkem osm scén lemovaných velkolepými bordurami, jež sestávají z květů, ovoce, groteskních ornamentů i motivů v klasickém stylu, jaké můžeme vidět už na Smrti Panny Marie. Madona leží v rakvi uprostřed uzavřené zahrady (hortus conclusus), v jejíž architektuře dosud doznívá vkus středověku a rané renesance, a je obklopena truchlícími apoštoly, zatímco v pozadí již vidíme tehdy ještě zcela nový chrám Santa Maria delle Grazie…

Chcete-li získat lepší přehled o životě a práci Arcimbolda, pokračujte v této vzrušující dobrodružství kliknutím na: ArcimboldoFondation Louis Vuitton , Amazon UK , Amazon US , iTunes , Google , Amazon AustraliaAmazon Canada , Barnes&NobleBaker and Taylor , Amazon Italy , Amazon Japan , Amazon China , Amazon India , Amazon Mexico , Amazon Spain , Amazon France , numilog , youboox , Cyberlibris (French)Cyberlibris (English) , Kobo , Scribd , Overdrive , Douban , Dangdang

Exhibition: Works of Louise Nevelson


Date: September 9, 2017 – January 14, 2018

Venue: Moderna Museet Stockholm

Throughout her long artistic practice, Louise Nevelson (1899–1988) explored the potential of the collage. Influenced by cubism and Jean Arp, she began early in her career to make sculptures and assemblages out of wood objects she found in the street and painted black. In the 1950s, the sculptures left their plinths and filled entire walls in a scale approaching abstract expressionist paintings. At the same time Nevelson was discovering another style in the collage, which enabled her to easily and intuitively explore subjects in smaller formats. Slips of paper, newspaper cuttings and sooty scraps of wood were combined into poetic observations of the overlooked objects, not unlike Kurt Schwitters’ Merz works.


Louise Nevelson’s monumental works evoke something spiritual and eternal, and express a deeply personal mythology. Her public breakthrough came at the age of 60 with the participation in the exhibition Sixteen Americans at the Museum of Modern Art in New York 1959. For the exhibition she created the white installation Dawn’s Wedding Feast, which included the sculpture Dawn’s Host, an allegory on a cosmic marriage with the world, or the artist’s union with her art. Dawn’s Wedding Feast overturned the notion of sculpture as an object to walk around; instead, it was an environment that enveloped the viewer. The work can be seen as a precursor to installation art. The Louise Nevelson exhibition is organised in recognition of a major donation of the artist’s rarely-shown collages to Moderna Museet.



Date: From June 1, 2017 to February 28, 2018

Location: Iziko Slave Lodge. South Africa

Through Positive Eyes is an exhibition which builds on the work of South African photographer Gideon Mendel, who used the power of the arts to eradicate HIV stigma.

Award-winning photographer Gideon Mendel and UCLA professor David Gere have, for the last 10 years, been building Through Positive Eyes, a participatory photography project in which people living with HIV and AIDS (PLWHA) share their stories in the form of photos, video, and narrative. Through Positive Eyes features over 100 photographs, an array of commissioned two-dimensional and sculptural works, and live storytelling documenting the realities of individuals.