Alles, was du dir vorstellen kannst, ist real

Ausstellung: Guernica

Datum: 27. März – 29. Juli 2018

Veranstaltungsort: Stiftung Canal de Isabel II, Madrid. Musée national Picasso | Paris, Frankreich

Brot und Obstteller auf einem Tisch Öl auf Leinwand, 163.7 x 132.1 cm Kunstmuseum Basel, Basel

Obwohl Picasso von Kindheit an das Leben eines Malers führte, wie er selbst es nannte, und obwohl er sich im Laufe von achtzig Jahren ununterbrochen in den Bildenden Künsten ausdrückte, unterscheidet er sich dem Wesen seines schöpferischen Genies nach von dem, was man gewöhnlich unter einem Künstler-Maler versteht. Es wäre vielleicht am richtigsten, ihn als Maler-Dichter zu betrachten, weil die lyrische Stimmung, das von der Alltäglichkeit befreite Bewusstsein und die Gabe der metaphorischen Verwandlung der Realität seinem plastischen Sehen durchaus nicht weniger eigen sind als dem bildhaften Denken des Dichters.

Der alte Jude, 1903 Öl auf Leinwand, 125 x 92 cm. Pushkin Museum, Moscow

Picasso, nach dem Zeugnis von Pierre Daix, „empfand sich selbst als Poeten, der dazu neigte, sich in Zeichnungen, Gemälden und Skulpturen zu äußern“. Empfand er sich immer so? Hier ist eine Präzisierung nötig. Ganz bestimmt in den dreißiger Jahren, als er sich dem Verfassen von Versen zuwandte und dann in den vierziger und fünfziger Jahren sogar Bühnenstücke schrieb. Es besteht kein Zweifel, dass Picasso immer, von Anfang an, „Maler unter Dichtern, Dichter unter Malern war“.

La Coiffure, 1906 Öl auf Leinwand, 174.9 x 99.7 cm. The Metropolitan Museum of Art, New York

Picasso empfand einen starken Hang zur Poesie und war so auch selbst für die Dichter anziehend. Guillaume Apollinaire war bei ihrer Bekanntschaft erstaunt, wie genau der junge Spanier die Qualität rezitierter Gedichte „über die lexikalische Barriere“ hinaus erfühlte. Ohne Übertreibung kann man sagen, dass die Nähe zu Dichtern wie Max Jacob, Guillaume Apollinaire, André Salmon, Jean Cocteau, Paul Éluard ihre Spuren in jeder wesentlichen Periode seines Schaffens hinterließ, und das Schaffen Picassos selbst stellte sich wiederum als eine einflussreiche Kraft in der französischen und nicht nur der französischen Dichtung des 20. Jahrhunderts dar.

LES DEMOISELLES DÊAVIGNON, 1907 Öl auf Leinwand, 243.9 x 233.7 cm The Museum of Modern Art, New York

Die Kunst Picassos, die visuell so unverkennbar und manchmal verwirrend dunkel und rätselhaft ist, auch als dichterische Schöpfung zu begreifen, dazu fordert die Einstellung des Künstlers selbst auf. Er sagte: „Diese Künste sind schließlich dasselbe; du kannst ein Bild mit Worten genauso schreiben, wie du deine Empfindungen im Gedicht malen kannst.“ Er hatte sogar solch einen Gedanken: „Wäre ich als Chinese zur Welt gekommen, so wäre ich nicht Maler, sondern Schriftsteller geworden. Ich hätte meine Bilder in Worten gemalt.“

ZWEI FRAUEN, DIE AM STRAND LAUFEN, 1922 Gouache auf Sperrholz, 32,5 x 41,1 cm Musée Picasso Paris, Paris

Picasso aber kam als Spanier zur Welt und begann, wie man sagt, früher zu malen als zu sprechen. Bereits als kleines Kind empfand er einen unbewussten Trieb zu den Utensilien der Maler. Stundenlang konnte er in glücklicher Versunkenheit auf dem Papier nur ihm verständliche, aber ganz und gar nicht sinnlose Spirallinien ausführen, oder er zeichnete, fern von den spielenden Gleichaltrigen, seine ersten Bilder in den Sand. Eine so frühe Bekundung ließ eine erstaunliche Gabe vorausahnen.

Um einen besseren Einblick in das Leben und die Arbeit von Picasso zu erhalten, setzen Sie dieses spannende Abenteuer fort, indem Sie auf: PicassoAmazon Germany , Ceebo (Media Control)Ciando , Tolino Media , Open Publishing , Thalia ,  Weltbild , eBook.de , Hugendubel.de ,  Amazon UK , Amazon US , Ebook Gallery , iTunes , Google , Amazon Australia , Amazon Canada , Renaud-Bray , Archambault , Les Libraires  , Barnes&Noble , Baker and Taylor , Amazon Italy , Amazon Japan , Amazon China , Amazon India , Amazon Mexico , Amazon Spain , Amabook , Odilo , Casa del libro , 24symbolsArnoia , Nubico , Overdrive , Amazon France , numilog , youboox , DecitreChapitre , Fnac France , Fnac Switzerland ,  ibrairiecharlemagne.com , Bookeen ,  Cyberlibris , Kobo , Scribd , Douban , Dangdang klicken

 

 

 

Advertisements

Toulouse-Lautrec et le Can-Can français

Exposition : Toulouse-Lautrec and the Pleasures of the Belle Époque

Date : 8 Février – 6 Mai 2018

Lieu : Canal de Isabel II Foundation , Madrid.

Tête d’homme à casquette, 1880. Huile et camaïeu sur bois, 23,9 x 16,6 cm. Musée Toulouse-Lautrec , Albi

Exprimant ses désillusions, sur une illustration de 1910 de lÊhebdomadaire politico-satirique Simplicissimus, un peintre méconnu s’exclame :  « Si j’étais Français, mort ou pervers ou mieux encore, tout cela à la fois alors oui, il ferait bon vivre ! »

On y voit l’artiste qui, au milieu des turbulences de la vie familiale et des cris d’enfants, tente de s’adonner à son fluvre dans un atelier jonché de jouets éparpillés par terre et traversé par une corde à linge sur laquelle sa femme étend une lessive.

La Comtesse Adèle de Toulouse-Lautrec (la mère de l’artiste en train de prendre son petit-déjeuner au château de Malromé), 1881-1883. Huile sur toile, 93,5 x 81 cm. Musée Toulouse-Lautrec , Albi

L’idée que le génie et les contingences de la vie quotidienne ne sont guère conciliables n’est certes pas neuve, mais les propos tenus ici par le peintre illustrent le rôle qu’ont joué dans l’imaginaire populaire les anecdotes entourant la vie dissolue et la mort prématurée des deux peintres Henri de Toulouse-Lautrec et Paul Gauguin. Lautrec, mort en 1901 à l’âge de trente-sept ans et Gauguin, mort en 1903 à cinquantecinq ans, ainsi que Vincent van Gogh, d’origine hollandaise et Français d’adoption, contribuèrent plus que bien d’autres à forger l’idée que l’on se fait généralement de l’artiste du XXe siècle.

Nature morte, billard, 1882. Huile sur toile, 27 x 22 cm. Musée Toulouse-Lautrec , Albi

S’il est vrai que la conception de l’artiste en tant que marginal autodestructeur atteint son apogée à la fin du XIXe siècle avec Toulouse-Lautrec, Gauguin et Van Gogh, on peut néanmoins retrouver son origine à la fin du XVIIIe siècle, période où des bouleversements politiques, culturels et économiques modifièrent la façon dont les artistes percevaient leur propre personne et leur relation au monde qui les entourait. En 1765, Maurice Quentin de la Tour, peintre pastelliste de l’Ancien Régime, réalisa un autoportrait où il apparaît en courtisan confiant, arborant une perruque poudrée, un gilet de velours et un sourire engageant.

Étude de nu, 1883. Huile sur toile, 55 x 46 cm. Musée Toulouse-Lautrec , Albi

Quant à Chardin, s’il est moins suffisant et habillé de façon plus pratique, il se représenta néanmoins en membre bienveillant et satisfait d’une société plus modeste. Toutefois, vingt ou trente ans plus tard, ce sourire bienveillant avait disparu des visages de la nouvelle génération de jeunes artistes comme Jacques-Louis David, Johann Heinrich Füssli ou William Turner. Ils étaient de jeunes gens ayant une vie sentimentale compliquée, voire même déséquilibrée qui, du haut de leur autoportrait, fixaient le spectateur d’un regard farouche et provocateur.

Au Bal de l’Élysée-Montmartre. 1887. Papier marouflé sur toile, 81 x 65 cm
Musée Toulouse-Lautrec , Albi

La transition entre les jeunes gens en colère de l’époque romantique et les peintres maudits de la fin du XIXe siècle passe par Gustave Courbet qui, des années 1840 aux années 1850, par une série dÊautoportraits, créa le mythe de lÊartiste en tant que marginal, mythe qui atteignit son summum dans le célèbre tableau Bonjour M. Courbet.

Par l’aspect peu conventionnel et bohémien de Courbet, la façon arrogante et distinguée dont il se tient en saluant son mécène, un riche bourgeois, le tableau tourne en ridicule les usages de la société.

Pour mieux connaître la vie et l’œuvre de Toulouse-Lautrec, continuez cette passionnante aventure en cliquant sur:  Toulouse-Lautrec, Amazon France , numilog , youbooxDecitreChapitre , Fnac France , Fnac Switzerlandibrairiecharlemagne.com , BookeenCyberlibris , Amazon UK , Amazon US , Ebook Gallery , iTunes , Google , Amazon AustraliaAmazon CanadaRenaud-BrayArchambaultLes Libraires , Amazon Germany , Ceebo (Media Control), CiandoTolino Media , Open Publishing , Thalia ,  Weltbild , eBook.de , Hugendubel.de , Barnes&NobleBaker and Taylor , Amazon Italy , Amazon Japan , Amazon China , Amazon India , Amazon Mexico , Amazon SpainAmabook , Odilo , Casa del libro , 24symbols , Arnoia , Nubico , Overdrive  , Kobo , Scribd , Douban , Dangdang

Arcimboldo: Velký “ABBUFFATA”: italská tradice od Arcimboldo po Marc Ferrari

Výstava: La grande bouffe : peintures comiques dans l’Italie de la Renaissance

Muzeum: Musée Saint Léger v Soissons, Francie

Arcimboldo

(1527 – 1593)

Autoportrét

Giuseppe Arcimboldo, syn malíře Biagia Arcim bolda a Chiary Parisiové, se narodil roku 1527 v Miláně. Předkové Arcimboldovy vznešené rodiny pocházeli z jižního Německa, odkud někteří její členové ve středověku přesídlili do Lombar – die. Jejich jméno lze najít zaznamenané v řadě podob: Acimboldi, Arisnbodle, Arcsimbaldo, Arzim bal do či Arczimboldo, přičemž přípona „baldo” či „boldo” znamená ve staré němčině odvozeninu. Arcimboldo zase psal několika různými způsoby svoje křestní jméno: Giuseppe, Josephus, Joseph či Josepho – to jsou jen některé z příkladů, na něž můžeme narazit.

Vertumnus kolem, 1590. Olej na dřevě, 70,5 x 57,5 cm. Zámek Skokloster , Skokloster

Historii rodu Arcimboldů vylíčil ve svém díle Della Nobilità di Milano Paolo Morigia, který vzdor nespolehlivým pramenům potvrdil jeho šlechtický původ tím, že sledoval jeho kořeny až do doby Karla Velikého, u jehož dvora sloužil jistý vojenský velitel jménem Sigfrid Arcimboldo. Z jeho šestnácti dětí byli tři synové povýšeni do šlechtického stavu a jeden z nich se posléze usadil v Lombardii. Tak se zrodila italská větev rodu. Na obhajobu uvedeného tvrzení Morigia prohlásil, že má tenhle “příběh přímo od Arcimbolda, důvěryhodného a šle chet ného muže bezúhonného života”.

Jaro, 1575–1577. Olej na dřevě, 84 x 57 cm. Bayerische Staatsgemäldesammlungen , Mnichov

Ve svém spise Della Nobilità di Milano Morigia líčí i další osudy Arcimboldova rodu, byť se omezuje pouze na italskou větev usazenou v Miláně. Uvádí, že Giuseppův prapradědeček, ovdovělý Guido Antonio Arcimboldo, byl v roce 1489 ustanoven milánským arcibiskupem po svém zesnulém bratrovi, arcibiskupovi Giovannim Arcimboldovi. Dalším milánským arcibiskupem z tohoto rodu byl v letech 1550 až 1555 nemanželský syn zmíněného Guida Arcimbolda Giovanni Angelo Arcimboldo. Ten mladého Giuseppa všude doporučoval a radil mu ohledně poměrů mezi umělci, humanisty a spisovateli u milánského dvora.

Podzim (detail), 1572. Olej na plátně. Soukromá Sbírka, Spojené státy americké.

V Miláně se Arcimboldo učil od svého otce i od umělců tzv. lombardské školy, jako byli Giuseppe Meda (činný v Miláně v letech 1551–1559) a Bernardino Campi (1522–1599), uznávaný malíř z Cremony.

Z Arcimbol dova díla cítíme jistou fascinaci uměním i vědou Leonarda da Vinci. Není divu. Giuseppův otec Biagio se přátelil s Bernardinem Luinim, který patřil k okruhu Vinciho následovníků. V Miláně navíc dosud žila vzpomínka na velkého Florenťana – na jeho divadelní inscenace, výpravy dvorských slavností, na obrovský hliněný model Sforzova jezdeckého pomníku i technické vynálezy, ale především na obrazy, které jeho žáci ve velkém kopírovali. A do kláštera Santa Maria delle Grazie se dosud chodilo za „divem moderního umění” – Leonardovou Poslední večeří Páně. Toto umění Biagio Arcimboldo jistě studoval a po letech učil Leonardův umělecký styl i vědecký přístup svého syna Giuseppa.

Sklepník (La Cantina), 1574. Olej Na Plátně, 87,5 x 66,6 cm.
Soukromá Sbírka, Londýn

Italští malíři Biagio, Meda a Campi udržovali kontakty s německými umělci, kteří buď pracovali na zakázkách pro milánskou katedrálu, nebo vytvářeli tapiserie pro florentské Mediceje. Podle záznamů v archivech milánského dómu se Arcimboldo stal roku 1549 mistrem. V té době pracoval s otcem na různých malbách a návrzích vitráží chrámových oken, na panelech pro varhanní skříň a na baldachýnu nad oltářem. Nej – cennější chrámová okna umístěná v apsidě zobrazují Příběhy ze života svaté Kateřiny Alexandrijské.

Křesťanská legenda vypráví o mučednici Kateřině, která se odmítla vzdát křesťanské víry a přijmout za své pohanské bohy. Dekor těchto scén byl poměrně propracovaný, založený na kombinaci klasických motivů (amfory, girlandy a cherubíni) a křesťanských symbolů (trůny, vroubkované lastury a formální ornamenty).

Smrt Panny Marie (detail) (podle Arcimboldovy skici), 1561–1562. Tapiserie. katedrála v Comu , Como

Architektura i ornamenty použité na těchto kompozicích jsou stylově poplatné iluzivnosti a manýristickému vkusu soudobého umění. Toto tvarosloví svědčí o tom, jak hluboce Arcimbolda ovlivnil Leonardo da Vinci. Stalo se tak prostřednictvím jiného milánského malíře, Gauden – zia Ferrariho (1471–1546), který rovněž pracoval na vitrážích pro chrámová okna. Záznam v archivech milánského dómu z roku 1556 hovoří o tom, že Arcimboldovy návrhy vitráží realizoval Corrado de Mochis, sklářský mistr z Kolína nad Rýnem. Přibližně v této době, konkrétně roku 1551, namaloval Arcim – boldo i pět heraldických znaků (dnes ztracených) pro českého krále a pozdějšího císaře Svaté říše římské Ferdinanda I.

Fire Oheň (detail), 1566. Olej na dřevě. Kunsthistorisches Museum , Vídeň

Po otcově smrti v roce 1551 Arcimboldo dál pracoval v Miláně a zůstal tu až do roku 1558, kdy se vydal do Coma a do Monzy. Pro katedrálu v Comu vytvořil návrhy tapiserií s náměty ze Starého a Nového zákona. Tapiserii podle těchto skic realizovali vlámští tkalci Johannes a Ludwig Karcherovi (činní 1517–1561), které si místní manufaktura najala na výrobu gobelínů. Jejich jména se objevují na roletě tapiserie. Arcimboldo namaloval celkem osm scén lemovaných velkolepými bordurami, jež sestávají z květů, ovoce, groteskních ornamentů i motivů v klasickém stylu, jaké můžeme vidět už na Smrti Panny Marie. Madona leží v rakvi uprostřed uzavřené zahrady (hortus conclusus), v jejíž architektuře dosud doznívá vkus středověku a rané renesance, a je obklopena truchlícími apoštoly, zatímco v pozadí již vidíme tehdy ještě zcela nový chrám Santa Maria delle Grazie…

Chcete-li získat lepší přehled o životě a práci Arcimbolda, pokračujte v této vzrušující dobrodružství kliknutím na: ArcimboldoFondation Louis Vuitton , Amazon UK , Amazon US , iTunes , Google , Amazon AustraliaAmazon Canada , Barnes&NobleBaker and Taylor , Amazon Italy , Amazon Japan , Amazon China , Amazon India , Amazon Mexico , Amazon Spain , Amazon France , numilog , youboox , Cyberlibris (French)Cyberlibris (English) , Kobo , Scribd , Overdrive , Douban , Dangdang

Exhibition: Works of Louise Nevelson

44227e930b95851ca9b2a8b1024e97c9--louise-nevelson-collages

Date: September 9, 2017 – January 14, 2018

Venue: Moderna Museet Stockholm

Throughout her long artistic practice, Louise Nevelson (1899–1988) explored the potential of the collage. Influenced by cubism and Jean Arp, she began early in her career to make sculptures and assemblages out of wood objects she found in the street and painted black. In the 1950s, the sculptures left their plinths and filled entire walls in a scale approaching abstract expressionist paintings. At the same time Nevelson was discovering another style in the collage, which enabled her to easily and intuitively explore subjects in smaller formats. Slips of paper, newspaper cuttings and sooty scraps of wood were combined into poetic observations of the overlooked objects, not unlike Kurt Schwitters’ Merz works.

nevelson-louise_dawns-host_1959_1106x1500-723x980

Louise Nevelson’s monumental works evoke something spiritual and eternal, and express a deeply personal mythology. Her public breakthrough came at the age of 60 with the participation in the exhibition Sixteen Americans at the Museum of Modern Art in New York 1959. For the exhibition she created the white installation Dawn’s Wedding Feast, which included the sculpture Dawn’s Host, an allegory on a cosmic marriage with the world, or the artist’s union with her art. Dawn’s Wedding Feast overturned the notion of sculpture as an object to walk around; instead, it was an environment that enveloped the viewer. The work can be seen as a precursor to installation art. The Louise Nevelson exhibition is organised in recognition of a major donation of the artist’s rarely-shown collages to Moderna Museet.

Source: http://kunstaspekte.art/event/louise-nevelson2017?hl=en

Ausstellung: Rodin at the Met: die Macht der Hände

Datum: 16. September 2017 — 15. Januar 2018

Museum: The Met Fifth Avenue, USA

Auguste Rodin

Selbstporträt

Auf der wichtigsten jährlichen Kunstausstellung in Paris, dem Salon, stellte der Bildhauer Auguste Rodin im Jahr 1898 zwei gewaltige Statuen aus – Der Kuss und Denkmal für Balzac. Er war damals achtundfünfzig Jahre alt und näherte sich dem Höhepunkt seines Ruhmes.

Es war sowohl eine Geste der Herausforderung als auch eine für ihn typisch kühne Antwort auf widrige berufliche und private Umstände (seine Geliebte, Camille Claudel, hatte kurz zuvor die Beziehung mit ihm beendet). Eigentlich hatten die Dimensionen des sich in Der Kuss umarmenden Paares sehr viel kleiner ausfallen sollen, um auf einem massiven Portal Platz zu finden, das von der französischen Regierung für ein geplantes Musée des Arts decoratifs in Auftrag gegeben worden war.

Rodin hatte an den Türen, bekannt als Das Höllentor, bereits fast zwanzig Jahre lang gearbeitet; bis sich dann im Jahr 1898 jedoch herausstellte, dass das Museum nie gebaut werden würde. In jenem Jahr gestaltete Rodin das Paar als sehr viel größere Marmorplastik für den Salon.

Das Höllentor, 1880-1917. Bronze, 635 x 400 x 85 cm. Musée Rodin , Paris

Auch die Skulptur des Balzac war ursprünglich ein später abgelehntes Denkmal, das von einer literarischen Gesellschaft 1891 in Auftrag gegeben wurde, um des herausragenden Schriftstellers des 19. Jahrhunderts zu gedenken. Nach sieben Jahren vorbereitender Studien hatte sich Rodin entschlossen, das Werk auszustellen, um seine Kritiker davon zu überzeugen, dass sich das Projekt der Vollendung näherte. Als das für den Auftrag verantwortliche Komitee das grob in Gips modellierte Werk im Salon sah, wies es die Arbeit zurück und kündigte den mit Rodin abgeschlossenen Vertrag.

Denkmal für Balzac, 1897. Bronze, 270 x 120 x 128 cm. Musée Rodin , Paris

Zweifellos verströmen beide Werke, so antithetisch ihr Stil auch sein mag, unübersehbar erotische Energien – ein offensichtlicher Hinweis darauf, dass die Erotik, die Sinnlichkeit und die Sexualität im Leben und Werk Rodins einen zentralen Bestandteil darstellten.

Gleichwohl ist der erste Eindruck beider Skulpturen natürlich stärker von ihrer Unterschiedlichkeit geprägt. Wenn selbst uns die Vorstellung noch immer in Erstaunen versetzt, dass diese beiden Werke von ein und demselben Menschen geschaffen wurden, so waren die gut gekleideten Pariser Besucher, die sie als Blickfang im Salon ausgestellt sahen, zumindest gleichermaßen, wenn nicht noch viel stärker, davon überrascht.

Der Kuss ist ebenmäßig aus schimmerndem, weißem Marmor gehauen, das Liebespaar idealisiert und als Protagonisten von göttlicher Schönheit dargestellt. Der Balzac dagegen, roh aus Gips geformt (andere Versionen in Bronze und Marmor wurden erst später angefertigt), ist mit seinem zerklüfteten Profil, seiner rauen Struktur und einer mehr oder weniger völligen Missachtung anatomischer Details, fehlender Sorgfalt und mangelnder Oberflächenbehandlung von wuchtiger Hässlichkeit. In Der Kuss vollführt das umschlungene Paar eine erregende, beinahe komödiantische Umarmung.

Der Kuss, 1888-1889. Marmor, 181,5 x 112,3 x 117 cm. Musée Rodin , Paris Musée Rodin, Paris

Die Figuren waren ursprünglich von Dantes Liebenden, Paolo und Francesca, deren inzestuöse Beziehung nur zur Verdammnis führen konnte, inspiriert, hier jedoch geben sie nichts von ihrem furchtbaren, tragischen Schicksal preis (Rodin schuf für die Türen eine andere, dunklere Version)…

Um einen besseren Einblick in das Leben und die Arbeit von Rodin zu erhalten, setzen Sie dieses spannende Abenteuer fort, indem Sie auf: RodinThe Met Fifth Avenue , Amazon GermanyiTunes , Google, Amazon UK , Amazon US  , Amazon AustraliaBarnes&NobleBaker and Taylor, Amazon Italy , Amazon Japan , Amazon China , Amazon India , Amazon Mexico , Amazon Spain , Amazon France , Amazon Canada , Kobo , Scribd , Overdrive , Douban , Dangdang klicken.

Grand Exhibition: Rodin at the Met: The Power of Hands

Date: Sep 16, 2017 — Jan 15, 2018

Venue: The Met Fifth Avenue, USA

Auguste Rodin

At the principal annual art exhibition, the Salon, in Paris in 1898, the sculptor Auguste Rodin exhibited two enormous statues – The Kiss and the Monument to Balzac. He was fifty-eight years old and nearing the height of his fame. It was both a challenging gesture and a brave response to professional and private adversity. Originally the embracing couple in The Kiss had been envisaged on a much smaller scale to take place on a massive pair of doors commissioned from the French government for a projected new museum of decorative art.

Rodin had been working on the doors, known as The Gates of Hell, for almost twenty years; but by 1898 it had become clear that the museum would not be built. That year, Rodin enlarged the couple massively in marble for the Salon.

The Gates of Hell, 1880-1917. Bronze, 635 x 400 x 85 cm. Musée Rodin , Paris

The Balzac sculpture was another failed public monument, initially commissioned by a literary society in 1891 to commemorate the monumental nineteenth-century writer. After seven years of preparatory study, Rodin had decided to exhibit the work to reassure his critics that the project was nearing completion. When the committee responsible for the work saw it at the Salon, roughly cast in plaster, they rejected it and terminated their contract with him.

Monument to Balzac, 1897. Bronze, 270 x 120 x 128 cm. Musée Rodin , Paris

Certainly both works, so antithetical in style, discharge conspicuous erotic energies – a blatant indication that this element of the erotic, of sensual force and sexual primacy, was central to Rodin’s life and work. Of course the differences between the two works are immediately the more striking. If it still surprises us to know that both these works were made by the same man, the well-dressed Parisian crowds who saw them prominently on display at the Salon were equally nonplussed.

The Kiss is smoothly carved in gleaming white marble, its massive lovers presented as idealised and divinely beautiful protagonists. The Balzac on the other hand, crudely cast in plaster (other versions in bronze and marble were made later), is strikingly unpleasant, with its jagged profiles, rough textures and a more or less complete disregard for anatomical detail, accuracy and finish. In The Kiss, the entwined couple enact a titillating, almost comic encounter.

The Kiss, 1888-1889. Marble, 181.5 x 112.3 x 117 cm. Musée Rodin , Paris

The figures were originally inspired by DanteÊs lovers Paolo and Francesca, damned eternally for incest, but here revealing nothing of their awful, poetic fate (Rodin made another, darker version for the doors). It is the woman who has initiated proceedings – while she forthrightly embraces her lover and has moved her right leg over onto his lap, he only tentatively touches her left hip. (In his own love affairs it was usually Rodin who made the running)…

To get a better insight into the life and the work of Rodin, continue this exciting adventure by clicking on: RodinThe Met Fifth Avenue , Amazon UK , Amazon US , iTunes , Google , Amazon AustraliaAmazon Canada , Barnes&NobleBaker and Taylor , Amazon Italy , Amazon Japan , Amazon China , Amazon India , Amazon Mexico , Amazon Spain , Amazon France , Kobo , Scribd , Overdrive , Douban , Dangdang

THROUGH POSITIVE EYES

Date: From June 1, 2017 to February 28, 2018

Location: Iziko Slave Lodge. South Africa

Through Positive Eyes is an exhibition which builds on the work of South African photographer Gideon Mendel, who used the power of the arts to eradicate HIV stigma.

Award-winning photographer Gideon Mendel and UCLA professor David Gere have, for the last 10 years, been building Through Positive Eyes, a participatory photography project in which people living with HIV and AIDS (PLWHA) share their stories in the form of photos, video, and narrative. Through Positive Eyes features over 100 photographs, an array of commissioned two-dimensional and sculptural works, and live storytelling documenting the realities of individuals.